Jak vznikly Pohádky skřítka Fantazíška

Když máte malou neteř, která oplývá báječnými nápady a záludnými otázkami, musíte se snažit, aby vám fantazie pracovala ne na 100% ale alespoň na 270%. Uspokojit dětskou hlavičku mi někdy dalo pořádně zabrat. Tuhle si vymyslela pohádku o třech princeznách, tuhle pohádku o vodníkovi a příště zase o ledničce nebo o budíku.

Když ve škole napsala „ozívat se“ s měkkým i, chtělo to pohádku o češtině. Když fňukala, že musí chodit brzy spát, chtělo to pohádku o sluníčku, kterému se nechtělo spát. A když se bála nočních můr, vyřešila to pohádka o kouzelné polštářové bitvě.

Když bylo pohádek zrovna tak akorát, rozhodla jsem se pro vydání své druhé knihy. Že jsem si pohádky psala do šuplíku, měly se jmenovat Pohádky ze šuplíku. Pak ještě několik různých názvů bylo ve hře, ale nic nebylo dost dobré. Až nakonec zasáhl samotný hrdina první z pohádek a nazval knížku po sobě.

Měla jsem tentokrát i štěstí na báječnou paní korektorku a věřím, že knížce dodala veškeré náležitosti, aby se líbila malým i velkým čtenářům.

Ti, co rádi koukají na obrázky si v knize určitě také dojdou na své a s pohádkovými postavičkami se potěší.